Osvětimany

První zmínky o vzniku obce sahají již do doby velkomoravské a to ve spojitosti s horou Sv. Klimenta nacházející se nedaloko v Chřibách. Podle lidové pověsti pochází z této doby pravděpodobně i název obce. Pověst vypráví, že se na místě dnešních Osvětiman setkala byzantská mise vedená bratry Cyrilem a Metodějem s vyslanými muži (many) a zde řekl Metoděj svému bratru „ Bog osvěti many “( Bůh osvěť many)" a tak vznikl název Osvětimany. Původ názvu obce však není tak jednoznačný, důkazem jsou tomu další dvě existující legendy, z nichž první hovoří také o osvícených mužích, kteří přicházeli z hory sv. Klimenta a kázali pod lipami u dnešní hasičské zbrojnice. Odtud "osvícení muži" Osvětimany. A druhá, která je zcela odlišná a zavádí nás na počátek 10. století, kdy údajně měly být Osvětimany kolonizovány polskými osadníky z oblasti Osvětimi.

První písemná zpráva se objevuje až v roce 1350, kdy obec náleží vlkošskému plebánu Benešovi, Lambertovi z Rájce a jeho manželce Ance. V následujících letech se ve vlastnictví různých částí obce střídá řada majitelů. V tomto období se v obci připomíná kostel, fara a také tvrz, která byla postavena uprostřed kopečku nad návsi z kamene, chráněná palisádou a příkopem. Vlastnil ji rod rytířů Smetanů. Zajimavou postavou tohoto rodu byl Jiřík, který žil koncem 18. století jako poustevník na hoře sv. Klimenta. V roce 1520 je však tvrz vzpomínána jako zaniklá.

Novou kamennou tvrz vybudovali na stejném místě Honbicové v 1. polovině 16. století. V roce 1550 se vlastníkem obce stává Jan Ždánský ze Zástřizl, který ji připojuje k panství buchlovskému. Pod panství buchlovské patřily Osvětimany až do roku 1918. Jeden z dalších majitelů, Jan Detřich z Petřvaldu, nechal vystavět v letech 1689-1691 na místě starého dřevěného kostela nový barokní kostel.

Osvětimany vždy patřily mezi obce chudší. Trpěly válkami a častými požáry. I přes nedostatek orné půdy se obyvatelé živili převážně zemědělstvím a prací v lese. V pozdější době se rozvinula i řemeslná výroba. Převážně v dlouhém zimním období si chudší rodiny přividělávaly výrobou metel z proutí a pletením košů. Odtud zřejmě také plyne hanlivý název obyvatel - "metlaři".

S rozvojem průmyslu v 19. století začíná především mládež odcházet za prací do průmyslovějších oblastí, zejména do blízké Vídně, kde se chlapci učí řemeslům a děvčata pracují jako služebné v městských rodinách. V tomto období se Osvětimany stávají centrem okolních vesnic a to nejen po stránce církevní, ale i po stránce obchodu a vzdělání. Triviální škola je připomínána již v roce 1791. Osvětimany jsou vedeny jako "městys" - malé městečko, a to až do roku 1945, kdy se toto označení přestalo užívat.

Obchodního rozkvětu dosáhly Osvětimany na počátku 20. století, kdy v obci byly obchody se smíšeným zbožím, drogerie, kloboučnictví, cukrárna, masna, obuv, dvě pekárny a tři hospody. Pravidelně každý týden se zde konaly trhy. Kulturní dění v obci obohacovalo ochotnické divadlo a již od 40. let zde byly v místním hostinci promítány světelné obrazy. V roce 1944 bylo založeno kino, které hojně navštěvovali návštěvníci z širokého okolí.

V 50.letech 20. století se staly Osvětimany obcí střediskovou a to pro obce Medlovice, Újezdec a Hostějov. Postupně bylo vybudováno koupaliště, nákupní středisko, smuteční síň a v 80.letech víceúčelová budova, kde se nachází kinokavárna, obecní úřad a obřadní síň. V 90. letech si Osvětimany, nejen díky úpravě centra, kde byl vystavěn dům s pečovatelskou službou (DPS), ale zejména díky svému bohatému kulturnímu životu, získaly významné postavení mezi obcemi našeho regionu. Dokladem je ocenění obce v roce 2002 Bílou stuhou v soutěži Vesnice roku.

Více informací z historie obce najdete v publikace "Osvětimany 1350 - 2000", kterou vydal Obecní úřad k výročí 650 let Osvětimany od první písemné zmíňky. Autoři publikace, kronikář obce Mgr. Lubomír Berka a etnografka PhDr. Marie Náplavová, představují na sto dvaceti stranách historii obce, upozorňují na lidové zvyky a obyčeje našeho regionu a doporučují zajímavá turistická místa v okolí. Nechybí dobové fotografie.