Nedakonice

Obec Nedakonice se rozprostírá na pravém břehu řeky Moravy, 3 km východně od Polešovic, 7 km jihozápadně od Uherského Hradiště. Místo, na kterém Nedakonice leží, bylo osídleno už hluboko v pravěku. Nejstarší zemědělské osídlení neolitické kultury volutové z období kolem roku 2500 př. n. 1. bylo odkryto v polích jižní vsi. Další archeologické nálezy byly objeveny v Sádkách, a v trati Díly a Na Úzkých. Velmi početné slovanské osídlení z 9.– 11. století je doloženo archeologickými nálezy z osady trati na Humnách.

První doložená písemná zmínka o obci pochází z roku 1220, kdy se olomoucký biskup Robert se souhlasem kapituly vzdává některých příjmů z jemu patřících vsí ve prospěch kláštera velehradského. Mezi těmito vsi jsou jmenovány i Nedakonice, které se od toho roku staly majetkem kláštera velehradského.

Počátkem 15. století proniká na Moravu husitství, které rozpoutává v této oblasti politický a vojenský zápas husitské šlechty a markraběte o hegemonii v zemi. Biskup a moravská církev jsou bezmocní proti pronikání husitství, protože sama církev se zmítá v hluboké krizi. Koncem roku 1420 došlo na Moravě k pokusu založit husitský tábor. Podle soudobého kronikáře Vavřince z Březové vznikl tento tábor v Nedakonicích, kde se koncem roku 1420 a počátkem roku 1421 shromáždili sedláci a zemané pod vedením kněží Bedřicha ze Strážnice a Tomáše z Vizovic. Z Nedakonic podnikli moravští táboři počátkem roku 1421 několik výpadů proti okolním klášterům a městům. V polovině ledna zpustošili a vypálili jeden z nejbohatších moravských klášterů Velehrad, upálili zde několik mnichů a po jejich ničivém nájezdu zůstal klášter na několik let opuštěný. I když husitský tábor zřejmě brzy po této události zanikl, pravděpodobně odchodem jeho obránců na blízký Uherský Ostroh, válečné události těžce poznamenaly vesnici a její obyvatele.

Nedakonice zůstaly i po skončení husitských válek v držení kláštera velehradského, který však v roce 1421 dosvědčuje, že nepřátelé vesnici "na hlavu zahubili a shladili". V obci sice existoval i nadále klášterní dvůr se 7 lány polí a větší loukou, sadem, s právem pastvy v lese i na polích, s právem lovu a rybolovu, které se však nemělo vztahovat na tzv. řeky zápovědné, jež si klášter vyhradil, a také s lesem, kde si poddaní směli brát potřebné dříví na palivo a stavbu.

Neutěšená hospodářská situace nakonec donutila představitele velehradského kláštera k prodeji zpustlé vsi, a tak Nedakonice 22. září 1441 získal koupí Vojtěch z Moštěnice. Zástavním držitelem vsi se ve druhé polovině 15. století stalo královské město Uherské Hradiště, neboť v roce 1473 ji král Vladislav II. Jagellonský zapsal městu odměnou za věrnost a jako náhradu za škodu, kterou utrpělo v boji s králem Matyášem Korvínem.

Snahou velehradského kláštera však bylo získat zpět své zboží, které byl nucen odprodat či dát do zástavy, což se v případě Nedakonic podařilo v roce 1514. Tehdejší držitel vsi Prokop z Nedakonic se své držby zřekl s tím, že ani on ani jeho potomci nebudou klášteru povinni robotami ani platem, nýbrž jen závazkem odvádět každý rok tři libry vosku. Původní, válkami zničený mlýn, nebyl v této době ještě vystavěn ( k jeho obnově došlo až v 30. letech 17. století), také dvůr přestal v obci existovat a byl převeden do Polešovic.

Novou pohromu pro Nedakonice se staly vpády z Uher, kdy obec zakoušela mnoho příkoří, několikrát byla vypleněna a v roce 1663 celá vypálena. Výhodná poloha a úrodné místo však přiměly obyvatele k obnovení vsi a podle lánového rejstříku z roku 1669 zde bylo 11 lánů, 27 achtelů a 28 domů osídlených, tj. 1 láník, 2 tříčtvrtláníci, 4 zahradníci, 14 čtvrtláníků. Z tohoto počtu bylo 7 domů nově osídlených, z nichž bylo 5 půlláníků, 1 čtvrtláník a 1 zahradník. Na řece Moravě pracoval jeden rybář, klášter měl své polesí a svého myslivce ve vsi. Kromě toho zde byly hojné pastviny a obecní les, ve kterém měla vrchnost právo sekat svobodně tolik dříví, kolik potřebovala ke svému tamnímu mlýnu a k cihelně. Nedakoničtí byli povinni odvádět klášteru obilní desátek a nájemné z ovocných zahrad, a to vedle běžných platů a naturálních dávek.

Ve druhé polovině 17. století žilo v obci 554 dospělých a 179 dětí mluvících česky. Počet obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím, postupně stoupal a podle údajů z roku 1843 bydlelo v obci 997 osob, z nichž bylo 470 mužů a 527 žen. Počet domů v této době byl 185. Z uvedeného počtu bylo 17 půlláníků, 8 čtvrtláníků, 30 podsedníků, 1 půlpodsedník a 123 domkářů. Dále zde fungovala škola (připomínaná prvně v roce 1791), oficírský kvartýr, 1 masný krám, 1 pastýřský dům, mlýn o devíti složeních, hospoda, luštírna, pila a olejovna. Hlavní zemědělskou produkci tvořila pšenice, žito a ječmen, prosperovalo také ovocnářství a čilý rybolov. Obcí procházela obchodní silnice vedoucí z Uherského Hradiště do Bzence. V roce 1880 měla obec 1061 obyvatel, byla zde jednotřídní škola, mlýn, 2 kováři, 2 krejčí, 4 obuvníci.

Hospodářský život a zaměstnanost obyvatel Nedakonic byly podmíněny zemědělským charakterem obce. V obci vzniklo v roce 1901 Rolnické mlékařské družstvo, které koncem 20. let 20. století zpracovávalo 1 120 000 litrů mléka. Fungoval zde mlýn, který je k roku 1911 uváděn jako největší na Moravě a také menší pálenice, vybudovaná koncem 19. století. Nedostatek pracovních míst a chudoba donutily některé obyvatele k odchodu do ciziny. V roce 1890 odjelo do Ameriky 10 rodin. Před první světovou válkou odcházeli za prací zejména do Vídně zedníci a železničáři. Z průmyslových podniků byla v obci v roce 1930 zřízena výrobna cementového zboží. S postupujícím hospodářským rozmachem byla v roce 1908 zahájena stavba místní železniční stanice, dokončená v následujícím roce. Obec byla v roce 1925 elektrifikována a po mnoha žádostech byl v roce 1928 zřízen telefon.

Politický život obce za první republiky ovlivňovalo soupeření mezi dvěma tradičně nejsilnějšími stranami slováckého venkova- stranou lidovou a agrární. V prvních obecních volbách v Československé republice v roce 1919 byl starostou zvolen místní mlynář František Macenauer. Kulturní život v obci se začal více rozvíjet se vznikem spolků. Mezi první spolky patřil Čtenářský spolek a Hasičský sbor, dále pak Spořitelní a záloženský spolek Raiffeisenka, Katolická omladina, Jednota sv. Cyrila a Metoděje, Družstvo pro pojišťování hovězího dobytka, Sokol, Orel, Dělnická tělovýchovná jednota, Sdružení hudebníků, Ochotnický divadelní spolek Svatopluk a další.

Farností náležely Nedakonice k Polešovicím, vzdáleným 3 km. Cyrilometodějský spolek, založený v roce 1902, se snažil opatřit finanční prostředky na stavbu kaple. Za pomoci darů občanů a sbírek bylo jeho úsilí korunováno postavením kostela sv. Floriána, který vznikl v místech starých mlýnských staveb, jež byly zbourány a rozebrány. Kostel byl slavnostně vysvěcen olomouckým biskupem Dr. Janem Stavělem v roce 1934. Farností však Nedakonice dál náležely k Polešovicím, až po několikaletém jednání o vyfaření obce a po zřízení fary a hřbitova v letech 1935 - 1937, byla v roce 1938 vytvořena expozitura a v roce 1945 byl vysloven souhlas se zřízením samostatné farnosti.

Počátek 2. světové války a okupace našeho území Němci znamenaly značné omezení politického, hospodářského i společenského života v obci. Po celou dobu války byla obec spravována osmnáctičlenným obecním zastupitelstvem, z něhož byla jako užší orgán zvolena šestičlenná rada.

Obec Nedakonice byla osvobozena 28. dubna 1945 a svobodu vykoupilo svou smrtí i 8 nedakonických občanů, kteří byli popraveni nebo umučeni v koncentračních táborech. Další 3 občané podlehli těžkému zranění, které utrpěli při ostřelování vesnice německým dělostřelectvem.

Nový život v osvobozené vesnici řídil Místní národní výbor, který se ustavil 30. dubna 1945 a v němž měly paritní zastoupení Strana lidová (5 členů), KSČ (6 členů) a Sociálně demokratická strana (6 členů). V roce 1946 byl v obci zaveden místní rozhlas, postupně vybudována budova místního národního výboru, hasičská zbrojnice, prodejna samoobsluhy, nová obřadní síň, byl vystavěn kulturní dům a brigádnicky tzv.v akci "Z" budova spojů. V roce 1950 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, jehož ustavující schůze se zúčastnilo 66 členů.

Místní národní výbor Nedakonice řídil správu obce až do roku 1990, kdy se základem místní samosprávy stala Obec a po vydání obecního zákona č. 367/1990 Sb. o obcích místní národní výbory zanikly a jejich práva a závazky přešly na Obec.