Bánov

Obec Bánov leží v malé kotlince v podhůří Bílých karpat asi 7km od Uherského Brodu směrem k česko-slovenské hranici. Obcí prochází hlavní silnice E50 z Brna na Slovensko. Podle posledního sčítání lidu žije v Bánově 2100 obyvatel. Bánov, který byl Maxmiliánem II. povýšen na městečko, má velmi bohatou historii.Archeologický průzkum z roku 1941 a později z počátku padesátých let dokázal podle nálezů, že zde žil lid t.zv. maďarovsko-větéřovské kultury.V době Velkomoravské říše zde stála součást velkomoravského opevnění.Stával zde hrad, který zanikl za česko-uherských válek.

První písemnou zprávu o tom můžeme číst v Kosmově kronice české. Po sporech českého panovníka Vratislava se synem Břetislavem, odchází Břetislav do Uher ke strýci Ladislavovi a ten početné družině vykazuje za sídlo právě Bánov. V roce 1091 a v roce následujícím je tedy Bánov a blízké okolí sídlem budoucího českého panovníka. Majiteli Bánova byla velkomoravská knížata, uherští panovníci a od konce 13.století se stal Bánov trvale majetkem českým. Co špatného mohlo v historii obyvatelstvo potkat, to obec neminulo.Vpád Tatarů na Moravu, divoké tlupy Kumánů, Matouš Čák Trenčanský se svým vojskem,boje mezi Husity a vstoupenci Zikmundovými, Matyáš Korvín, Bočkajovci, Kuruci, válka Marie Terezie s pruským králem Bedřichem II., dlouhá léta poddanství a robot-to vše přinášelo bánovským smrt, utrpení a hlad. První obcí na Moravě postiženou morem byl opět Bánov. Zlé si užili obyvatelé Bánova i ve dvactátém století. NA různých frontách I.světové války padlo 42 bánovských občanů. Obětmi II.světové války se stali bánovští občané v bojích s fašisty na frontách, v partyzánských bojích i v koncentračních táborech. Obyvatelé Bánova se živili převážně zemědělstvím. Nepříliš úrodná půda je donutila odcházet za prací do světa. Sezonní dělníci a zejména semenkáři odcházeli přes zimu do Rakous, Uher a později do větších českých měst. Bánov se tímto stával pověstným a dá se říci, že bohatl.

Dnešní obyvatelé si našli svá zaměstnání částečně v blízkém Uherském Brodě a část odchází za prací do Ostravy, Prahy, Brna, nebo jiných míst České republiky. Domů přinášejí nejen skromné výdělky, ale především zkušenosti z jiného prostředí. Nové poznatky pak uplatňují v životě svých rodin obce. Dnešní Bánov patří k nejupravenějším obcím Slovácka. Obec je plně elektrifikována, má svoji vodu a nechybí ani plyn v jednotlivých domácnostech. V obci je zdravotní středisko, lékárna, dům péče o staré občany, moderní škola, vyrostly 2nové ulice pro mladé(třetí je rozestavěna), obchody s potravinami a zeleninou zásobují v dostatečném množství obyvatelstvo a je zde postavena nová víceúčelová sportovní hala, jenž je centrem činnosti sportovní, kulturní a společenského dění v obci.

Nově vzniklé firmy stavební, výroba nábytku, výroba a prodej mysliveckých potřeb, výroba vozíků pro postižené, firma pro zavádění či opravy vodovodů, topných zařízení a plynu jakož i drobní řemeslníci skýtají řadě obyvatel pracovní příležitosti a uživatelům uspokojení a klid. V oblasti sportovních zájmů fungují v obci TJ SOKOL a FC Bánov, které mají tradici(Sokol založen v roce 1922, FC v roce 1940). V roce 1998 byl schválen obci znak a obecní prapor, jehož dominantou je kohout. Bánov je rodištěm Josefa Bublíka, padlého v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze v souvislosti s Heydrichiádou. Narodil se zde i prof.Štěpán Zálešák, známý svým sakrálním uměním z chrámů sv.Víta,sv.Petra a Pavla na Vyšehradě, chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře a dalších. O Bánově píše B.Haluzický v knížce „Ubozí a radostní“.