Kniha, která se jako jedna z mnohých zabývá otázkou muslimských žen, podle mého nadchne snad každého. Příběh, napsán podle skutečnosti, je strhující a velice poutavý. Posuďte sami.
Safíja Husajní je žena z muslimské rodiny, která musí dodržovat tradice své rodiny a společnosti. Vesnice Tungar Tudu, nacházející se v severní Nigérii, je jí domovem a dalo by se říci i krásným domovem, kdyby ji rodiče ve třinácti letech neprovdali za výrazně staršího muže. Tradice je tradice. Počáteční odpor k sňatku i mužům skončí docela šťastným manželstvím. Ze Safíji se stane milující manželka a matka čtyř dětí.
Tato řekněme idylka však brzy skončí. Dvě děti tragicky zemřou na následky nemoci, manžel ji obviní z jejich smrti, nepečlivosti v roli manželky a Safiju zapudí. Navrácení k rodičům je velmi ponižující jak pro ni, tak pro celou její rodinu. Během krátké doby pak projde dalšími manželstvími, které jako to první skončí zapuzením ubohé Safíji.

Jednou se ale stane něco, co sama nikdy nečekala. Zamiluje se do muže, který zmírní její hrůzu z protrápených manželských vztahů a zahrne ji sliby o svatbě a spokojeném životě. Safíja mu podlehne, ale brzy na to otěhotní a všechno se začíná hroutit. I přes veškeré sliby Jukubua se ze Safíji stane cizoložnice, protože Jakubu u soudu popře jakýkoli možný vztah s ní. Nastává dlouhá pouť různých procesů a vyšetřování. Nekonečné výslechy soudců její trápení ještě zhoršují, protože je pro ni, jako pro ženu doposud žijící ve skrytu muslimské vesnice, velice těžké mluvit na veřejnosti o tak osobních a intimních záležitostech. Rozsudek smrti ukamenováním probudil zájem veřejnosti nejen afrického kontinentu.
Její případ se řešil téměř na celém světě a stal se také jakousi politickou záležitostí. Islámské náboženství někteří lidé totiž využívají pro zvětšování své moci, a tak se z ní stane vlastně oběť politiky. Díky celosvětovému vzbouření, ale i díky skvělému právníkovi, kterého najala její rodina, aby Safíju zastupoval, byla nakonec osvobozena od svého krutého osudu a brzy poté její příběh vyslechl italský novinář Raffaele Masto, který jej zpracoval a vydal jako tuto publikaci. Kniha poukazuje na prostý život v islámské kultuře, jejich tradice a silnou víru v Alláha.
Tato četba se mi velice líbila. Nedokáži ani správným způsobem uspořádat všechny myšlenky a pocity, které ve mě vyvolala. Jako další podobnou literaturu vám mohu doporučit například knihu Závoj a džíny od Magdalény Frouzové, která sebrala výpovědi různých žen, kterých se nějakým způsobem dotkla islámská kultura. Ať už tam žily odmalička, přivdaly se nebo pouze studovaly v některé ze zemí muslimů.
Úryvek z knihy:
„Bylo mi třicet čtyři let a můj život byla dlouhá řada omylů.
Čtyři manželství, čtyři zklamání. Třikrát jsem byla zapuzena –
v očích islámského světa to bylo nejhorší ponížení. Čtyřikrát jsem
neobstála a vrátila se domů do Tungar Tudu, k rodičům, kteří mě
pokaždé přivítali s láskou, dokonce i když selhalo moje druhé
manželství s Mohammedem. Zestárli a byli unavenější, ale pořád byli
připraveni mě obejmout a těšit. Nic neříkali, ale vždy, když se otec
usmál – byl už hodně starý a skoro slepý – nebo když mě matka
pohladila, cítila jsem, že moji bolest sdílejí.“

Nakladatelství: IKAR
Originální název: Io, Safiya
Překlad: Hana Meyerová
Počet stran: 176
Rok vydání: 2005 (1. vydání)
Jedná se o snímek, který jako svůj debut natočila parta nadšenců z Uherského Brodu. Unikátní je rozhodně v tom, že jeho tvůrci jsou filmovou tvorbou nepolíbení, nestudovali režii, scénáristiku, kameru, produkci, zvukovou tvorbu ani střih, ba dokonce ani filmovou vědu. Přesto je nadchla myšlenka napsat scénář a natočit příběh v místě, kde vyrůstali a kde žijí - tedy v Uherském Brodě. A aby toho nebylo málo, pustili se rovnou do celovečerního snímku. O film už projevila zájem kina nejen ve Zlínském a Jihomoravském kraji, ale i v jiných místech ČR. (celý článek)
UHERSKOHRADIŠŤSKO: Policisté v parku našli opilou dívku i mladíka s trávou. (celý článek)
Vítězství pro spotřebitele a studená sprcha pro operátory: Volání a zasílání zpráv ze zahraničí klesne od 1. července 2012 postupně až o polovinu (celý článek)