Otřesný zážitek jsem si odnášela jednoho nedělního odpoledne z vlakového nádraží ve Starém Městě. Jedna z mých dcer se rozhodla jet do školy odpoledním vlakovým spojem. Je pravda, že jsem dlouho vlakem nejela, ale možná právě proto jsem si bláhově myslela, že už jsme v kultuře cestování trošku dál.
Nevím proč jsem doufala, že i špinavým a počmáraným vlakovým soupravám už odzvonilo. Právě přijíždějící mě ale okamžitě ubezpečila, že tomu zdaleka tak není. Chápu, že tyto věci jsou těžko ovlivnitelné, chytnout sprejera nebo nějaké čuně ve vlaku při činu je spíš výjimkou.
Ovšem největší překvapení mě čekalo na samotném nádraží. Hlavně že se tady nesmí kouřit, přitom to by mi připadalo jako to nejmenší zlo. Samotné nádraží je ukázkou toho, že se tady kromě nového koridoru nezbudovalo nic. Čekal nás obrázek jak vystřižený z nějakého velmi špatného filmu. Všudypřítomný bordel, který očividně nikoho nezajímá, vyhovuje zřejmě jen povalujícím se bezdomovcům. Pokud vám totiž do odjezdu zbývá nějaký delší čas, máte smůlu, lavičky jsou dlouhodobě beznadějně obsazeny. Zajímalo by mě, jestli dráhy myslí i na ty cestující, kteří na svůj spoj musí třeba nějakou dobu čekat a někdy, pokud má vlak zpoždění, což je běžná záležitost, může jít i o hodiny.
Pokud by někdo měl třeba žízeň nebo si potřeboval něco koupit, tak má smůlu. Obchodníci se tady příslovím „náš zákazník, náš pán“ určitě neřídí. A kdyby se vám nedej bože chtělo čurat, tak zdejší budovu s nápisem WC radši obejděte velkým obloukem, protože to, co se v ní skrývá, by vás mohlo dorazit.
Starým Městem projíždí hodně vlakových spojů, mezi nimi i několik mezinárodních a to, co u nás cestující z projíždějícího vlaku vidí, nelze nazvat jinak, než ostudou největšího kalibru. Závěrem se nabízí, že může jít jen o můj subjektivní názor, ale nebyla jsem zdaleka sama, kdo bezradně kroutil hlavou nad stavem zdejšího vlakového nádraží.
UHERSKOHRADIŠŤSKO: Po hádce s přítelkyní si zchladil zlost na sakuře a zastávce. (celý článek)