Okolo břestecké skály 2011
Jiskrným chladem prosluněné sobotní ráno pozvalo letos již po třicáté milovníky pěší turistiky pod chabaňský stoupák na fotbalový stadión v Břestku. Již od Hradiště postávající hloučky baťůžkářů a kšiltovkářek na autobusových zastávkách dávaly tušit hojnou účast zdravý pohyb a zabijačku milujících nadšenců.
Po 20 korunové registraci v k prasknutí nabitém sále sportovní haly jsem si vybral 15 km okruh pochodu a posilněn výborným ovocným čajem vyrazil k prvnímu kontrolnímu bodu Hospodě Pod Skalou. Odtud vlevo příkrým stoupáním po červené pod Barborku. Akci využili mimo jiné také pejskaři, jejichž čtyřnozí miláčci pobíhali kolem kráčejících otců, maminek i šprčků v dech beroucím výstupu v nadšených spirálách.
Stará kamenitá vozová cesta od Buchlovic, po níž kdysi také jezdily panské kočáry, kolem jasně prosluněné kopule Barborky nás pak zavedla až na plácek pod majestátným hradem Buchlovem. O známkách života, na jinak zimou a sněhem ověnčeným kopcích, svědčil jen uzeným provoněný kouř linoucí se ze srubu s hospodou U Špalku.
Červeň ve tvářích putujících, způsobenou prudkým srdečním tepem, zde rychle vystřídala červeň vynikajícího svařáku v babičkovských hrnečcích a zlatorudá zář plamenů linoucí se z krbu. Když navíc před námi přistál talíř s kouřícími se kousky zabíjačky, bylo o naši pohodu dokonale postaráno.
Po uklidnění srdečního tepu však bylo nutno pokračovat v cestě dále, i když teď už jen z dlouze se táhnoucího kopce k hájovně pod Buchlovem a dál širokou lesní cestou na Zikmundov. Bývalý zemský statek však tentokrát měl pro zmrzlé poutníky další kouzlo, v podobě nádherného stáda ve sněhu si hrajících koní. Nebojácně přišli až k ohradě u cesty a dovolili pořízení mnoha fotografií z digitálů kolemjdoucích. Mezi nimi pobíhající oslík byl vděčným objektem pokřikování a lákání dětí.
Dál se pouť ubírala širokou planinou ke skále Buchlov kámen a pak dolů na Dubový díl. Zdejší zastřešená občerstvovna poskytla úlevu mnoha znalcům i ochutnávačům dobré slivovice z pleskaček řady poutníků, neboť v tomto místě se obě trasy 15 km i kratší 8 km křížily a nabídka i poptávka po vzorcích slováckého moku nejrůznější síly, původu i provedení zde dosáhla nejvyšší trasové intenzity.
Zelenáči (ti, kteří šli po zelené značce) odtud mohli seběhnout dolů z kopce přímo pod Břesteckou skálu, zbytek statečných pokračoval po žluté na Chabaně. Z této obce známé památným stromem – prastarou sekvojí – se zřejmě stává nové město, pro svou intenzivní výstavbu, ve které mercedesy s pražskými SPZkami nejsou žádnou výjimkou, a která změnila tuto původní chatařskou vísku k nepoznání.
Prudké klesání po cestě „konečně“ lemované červenými trsy jeřabin, které ještě nestačili sezobat hladoví ptáci, vede konečně do cíle zpět na stadion SFK. Dostávám pamětní list a keramickou placku a jdu se postavit do fronty na zabijačkovou specialitu. Je tu všechno od sulcu, tlačenku a sekanou přes obcházku až po pečené maso se zelím a cibulí.
K zasloužené ochutnávce specialit hraje country skupina Telegraf, která až do pozdních odpoledních hodin zve rozjařené poutníky k pohorkové polce a dalším cowboy tancům. Prostě tečka na závěr se zážitky, jaké se budou k Břestku neodmyslitelně i nadále vázat.
Okolo břestecké skály 2011 VŠECHNY OBRÁZKY:
Okolo břestecké skály 2011 AUTOR:
Okolo břestecké skály 2011 DISKUSE:
MOHLO BY VÁS JEŠTĚ ZAJÍMAT:
Příběh z periferie
Jedná se o snímek, který jako svůj debut natočila parta nadšenců z Uherského Brodu. Unikátní je rozhodně v tom, že jeho tvůrci jsou filmovou tvorbou nepolíbení, nestudovali režii, scénáristiku, kameru, produkci, zvukovou tvorbu ani střih, ba dokonce ani filmovou vědu. Přesto je nadchla myšlenka napsat scénář a natočit příběh v místě, kde vyrůstali a kde žijí - tedy v Uherském Brodě. A aby toho nebylo málo, pustili se rovnou do celovečerního snímku. O film už projevila zájem kina nejen ve Zlínském a Jihomoravském kraji, ale i v jiných místech ČR. (celý článek)
ČLÁNEK JE ZAŘAZEN V KATEGORIÍCH:
SDĚLENÍ
